Jen blázni vstávají o půlnoci, aby při východu slunce stáli na vršku nějakého kopce :-). My jsme se vydali na Praděd. Přijeli jsem včas nebe bylo posypáno množstvím hvězd, až se člověku tajil dech. Jediná světýlka, která nás provázela cestou vzhůru. Vlastně ne jediná. V dálce zářil cíl naší cesty - Praděd, respektive osvětlený vysílač na Pradědu. Jak jsme stoupali vzhůru, přicházející svítání ukrajovalo tmu, trošku jsem se bála, že nás slunce předběhne, ale nestalo se tak :-). Došli jsme ještě s časovou rezervou :-). Naskytl se nám úžasný pohled na krajinu kolem zahalenou ještě do hávu šera. Ani nám nevadila lezavá zima notně podporovaná silným větrem. Co by člověk s diagnozou fotograf :-) neudělal pro zajímavou fotku :-).
